Návštěva papeže Benedikta XVI. v České republice - Praha, Stará Boleslav, BrnoNávštěva papeže Benedikta XVI. v České republice - Praha, Stará Boleslav, Brno

Hlavní menu:

 
16.09.2009, kategorie: Příprava

Novéna: Den 9

16. září
(foto Antonín Forbelský)

Připojit se ke společné modlitbě novény můžete také na vlnách Radia Proglas, a to každý den v rámci modlitby Anděl Páně ve 12:00 hodin.

Na dnešní den připadá svátek sv. Ludmily. Jako vůbec první z našeho rodu dosáhla svatosti. Uctíváme ji především jako moudrou učitelku sv. Václava a vidíme v ní rovněž vzor pro roli prarodičů v rámci rodiny. Možná, že nám trochu uniká, že byla konvertitkou. Víru v jediného Boha přijala v dospělosti a křest, který jí udělil sv. Metoděj, byl pro ni velkým obratem. Všechny její nevšední schopnosti a tužby byly do té doby omezeny v horizontu jistě ušlechtilého pohanství. Pak však dostaly nekonečnou svobodu a došly naprostého naplnění.


Struktura modlitby

Ráno

*** Znamení kříže: Ve jménu Otce…

*** Modlitba 1

** Modlitba 2

** Otče náš… Zdrávas Maria…

Poledne

*** Modlitba 1

** Otče náš… Zdrávas Maria…

Mezi dnem

** Otče náš… Zdrávas Maria…

** Četba Písma svatého

** Zamyšlení nad Písmem svatým

* Čtení z myšlenek Benedikta XVI.

* Zamyšlení nad četbou

** Modlitba 2

** Modlitba 5

** Sláva Otci…

Večer

*** Znamení kříže: Ve jménu Otce…

*** Modlitba 1

** Otče náš… Zdrávas Maria…

* Litanie – přímluvy

** Modlitba 2

** Sláva Otci…


Četba Písma svatého

V tomto životě všechno vidíme jen jako v zrcadle, nejasně, ale jednou to uvidíme tváří v tvář. Tady na zemi poznávám věci jenom nedokonale, ale jednou budu poznávat dokonale, podobně jak Bůh poznává mne. Tak tady trvá víra, naděje a láska, tato trojice. Ale největší z nich je láska. (1 Kor 13, 12-13)

Bratři, děkujeme Bohu stále za vás všechny, když na vás ustavičně vzpomínáme ve svých modlitbách. Když jsme před naším Bohem a Otcem, pořád máme na mysli, jak je vaše víra činorodá, láska obětavá a naděje v našeho Pána Ježíše Krista vytrvalá. (1 Sol 1, 2-3)

Pozdravte jedni druhé svatým políbením, pozdravují vás všichni svatí. Milost našeho Pána Ježíše Krista, láska Boží a společenství Svatého Ducha ať je s vámi se všemi. Amen. (2 Kor 13, 11-13)


Zamyšlení nad Písmem svatým

Vraťme se dnes na začátek našich úvah a podívejme se znovu na vztah mezi člověkem a Bohem. Bůh, kterého jsme si představili v první den novény, má ještě jednu neobyčejnou vlastnost. Je Bohem jediným, ale žije v jednotě tří osob. Bůh je dokonalé společenství Otce a Syna v Duchu Svatém. Nejhlubším tajemstvím Boha a jeho největší silou je Láska – pouto nerozdílné Trojice.

Uvažovali jsme o člověku a připomněli si, že byl stvořen k Božímu obrazu. Vskutku u něho také nacházíme trojici rysů, které odpovídají Boží Trojici. Vírou obrací se člověk k Bohu Otci, naději má člověk v Boha Syna a láskou je přímo spojen s Duchem Svatým. Bůh, který na počátku stvořil člověka, dovršil své dílo tím, že se ho ujal a pozvedl k životu Božímu. V Kristu bylo dovršeno dílo stvoření člověka. Proto se ozval onen hlas, který řekl: "Toto je můj milovaný Syn, v něm se mi zalíbilo." (Mk 1, 11) Máme-li se tedy podobat svému Pánu a dojít zalíbení u Otce, musíme následovat Kristův příklad. Víme, že žil, ano i zemřel, za druhé. I my máme žít pro druhé. Máme se druhým otevřít, překonat své sobectví a pohodlnost, sloužit a pomáhat. Máme vytvářet společenství, v jehož středu je sám Kristus a jehož poutem je láska. Víme přece, že nás spojila v jedno láska Krista Pána a že tam, kde je opravdová láska, tam je Bůh (Liturgie Zeleného čtvrtka).

Uvěřili jsme, v naději jdeme vstříc Božím zaslíbením a každým láskyplným obětavým činem jsme stále víc zapojeni do proudu lásky, vanutí Ducha, do života Boha, který žije na věky věků.


Čtení z myšlenek Benedikta XVI.

Niterná povaha církve se vyjadřuje v trojím úkolu: zvěstování Božího slova (kérygma – martyria), slavení svátostí (leitúrgia), služba lásky – caritas (diakonia). Jedná se o úkoly, které se vzájemně podmiňují a které od sebe nelze oddělovat. Charita není pro církev určitým druhem společensky prospěšné činnosti, kterou by mohla přenechat někomu jinému, protože patří k její vlastní povaze a představuje neodmyslitelný výraz její vlastní esence.

Církev je Boží rodinou ve světě. V této rodině nesmí být nikdo, kdo by trpěl kvůli nedostatku toho, co je pro život nezbytné. Zároveň však caritas – agapé překračuje hranice církve. Podobenství o milosrdném Samaritánovi zůstává měřítkem, které ukládá univerzalitu lásky, již je třeba uplatňovat vůči potřebnému člověku, s nímž jsme se setkali "náhodou" (Náhodou sestupoval touže cestou nějaký kněz; viděl ho sice, ale vyhnul se mu. Stejně i jeden levita přišel k tomu místu; viděl ho sice, ale vyhnul se mu. Lk 10,31), ať už je to kdokoli. Ačkoli zůstává v platnosti zmíněná univerzalita lásky, existuje také specificky církevní požadavek, totiž to, aby v církvi samotné jako v rodině žádný její příslušník netrpěl z důvodů nouze. Právě v tomto smyslu platí slova z listu Galaťanům: Dokud tedy máme ještě čas, prokazujme dobro všem, ale zvláště těm, kdo vírou patří s námi do stejné rodiny. (Gal 6,10) (Deus caritas est, č. 25)


Zamyšlení nad četbou

Trojjediný, věčný, všemohoucí a milosrdný Bůh stvořil člověka ke svému obrazu. Stvořil ho jako vrchol všeho stvoření. Pečeť Tvůrce můžeme hledat a nalézat v mnohém. V předchozí úvaze nad Písmem jsme si ujasnili, jak se vírou, nadějí a láskou vztahujeme k Bohu. Když budeme přemýšlet o lásce z hlediska praxe velkých řeholních slibů, uvidíme opět trojici vlastností, které se vztahují k trojičnému tajemství Boha. Poslušnost, chudoba a čistota vyplývají zcela přirozeně z víry, naděje a lásky. Kdo věří, jistě poslouchá Boha Otce. Kdo má naději v Krista, má poklad, který všechno ostatní činí málo důležitým. Kdo opravdu Boha miluje, je ryzí, nerozdělený, zcela svobodný, neboť ho nic nepoutá.

O trojici úkolů v poslání církve uvažuje také Svatý otec v úryvku z encykliky Deus caritas est. I zde snadno nalezneme zakotvení v jednotě tří Božských osob. Čí slovo hlásáme, kdo je vyslovuje? Bůh Otec. Co činíme při slavení svátostí a kdo je ustanovil? Ustanovil je Bůh Syn, Ježíš Kristus, a my se s ním při jejich slavení spojujeme. Co děláme, když konáme službu lásky a kdo nás k tomu vede? Pokračujeme v životě a díle Ježíše Krista. Konáme to, co nás naučil, když apoštolům umyl nohy, a k čemu nám slíbil a dal sílu sesláním svatého Ducha.




© Česká biskupská konference | © Design, redakční systém Navi4D: WebDesignum.cz 2009 | | RSS