Návštěva papeže Benedikta XVI. v České republice - Praha, Stará Boleslav, BrnoNávštěva papeže Benedikta XVI. v České republice - Praha, Stará Boleslav, Brno

Hlavní menu:

 
15.09.2009, kategorie: Příprava

Novéna: Den 8

15. září
(foto Antonín Forbelský)

Připojit se ke společné modlitbě novény můžete také na vlnách Radia Proglas, a to každý den v rámci modlitby Anděl Páně ve 12:00 hodin.

Ve včerejší liturgii jsme byli vedeni k pohledu na Kristův kříž a mohli rozjímat o tom, jak k nám z výsostných výšin sestupuje Boží láska. Dnes nám liturgie staví před oči Kristovu Matku, svatou Pannu Marii, jak stojí u jeho kříže. Povšimněme si nejenom její věrnosti a mateřského utrpení. Všimněme si také toho, co je důležité pro úvahy naší novény. Ježíš z kříže spojil další život Panny Marie a apoštola sv. Jana, jak o tom čteme: Když Ježíš uviděl svou matku a jak při ní stojí ten učedník, kterého měl tolik rád, řekl své matce: "Ženo, to je tvůj syn." Potom řekl učedníkovi: "To je tvá matka." A od té chvíle si ji ten učedník vzal k sobě. (Jan 19, 26-27) Tímto vzájemným přijetím jakoby proud lásky změnil směr. Vertikála rozlila se po horizontále.


Struktura modlitby

Ráno

*** Znamení kříže: Ve jménu Otce…

*** Modlitba 1

** Modlitba 2

** Otče náš… Zdrávas Maria…

Poledne

*** Modlitba 1

** Otče náš… Zdrávas Maria…

Mezi dnem

** Otče náš… Zdrávas Maria…

** Četba Písma svatého

** Zamyšlení nad Písmem svatým

* Čtení z myšlenek Benedikta XVI.

* Zamyšlení nad četbou

** Modlitba 2

** Modlitba 5

** Sláva Otci…

Večer

*** Znamení kříže: Ve jménu Otce…

*** Modlitba 1

** Otče náš… Zdrávas Maria…

* Litanie – přímluvy

** Modlitba 2

** Sláva Otci…


Četba Písma svatého

Ačkoli Ježíš věděl, že mu Otec dal všecko do rukou a že vyšel od Boha a vrací se k Bohu, vstal od večeře, odložil svrchní šat, vzal lněné plátno a přepásal se. Pak nalil vody do umyvadla a začal učedníkům umývat nohy a utírat je plátnem, jímž byl přepásán. (Jan 13, 3-5)

Když jim tedy umyl nohy a vzal si šaty jako dříve, šel zase ke stolu a řekl jim: "Chápete to, co jsem vám udělal? Vy mě nazýváte mistrem a Pánem, a to právem, protože to jsem. Jestliže jsem vám tedy umyl nohy, já, Pán a mistr, také vy máte jeden druhému umývat nohy. Dal jsem vám příklad: jak jsem já udělal vám, tak máte dělat i vy." (Jan 13, 12-15)

Vždyť celý zákon je shrnut v jednom slově: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého! Jestliže však jeden druhého koušete a požíráte, dejte si pozor, abyste se navzájem nezahubili. Bratři, žijte z moci Božího Ducha a nepropadnete tomu, k čemu vás táhne vaše přirozenost. Tělo totiž touží po něčem jiném než duch, a duch zase po něčem jiném než tělo. Jsou to věci, které si navzájem odporují, takže nikdy neděláte, co byste chtěli. Jestliže se však necháváte vést duchem, nejste už pod Zákonem. K jakým skutkům vede tělo je všeobecně známo. Jsou to: necudnost, nečistota, nestydatost, chlípnost, modloslužebnictví, čarodějství, nenávisti, sváry, žárlivost, hněvy, ctižádosti, nesvornosti, stranictví, závisti, vraždy, opilství, hýření a jiné takové věci. Řekl jsem vám to už dříve a říkám to ještě jednou: lidé, kteří takové věci dělají, nebudou mít podílu v Božím království. Ale ovoce Ducha je láska, radost, pokoj, trpělivost, vlídnost, dobrota, shovívavost, tichost, věrnost, skromnost, zdrženlivost, čistota. Proti takovým věcem se nestaví žádný zákon. Ti však, kdo náležejí Kristu, přibili na kříž svoje tělo i s jeho vášněmi a žádostmi. Jsme-li živi Božím Duchem, dejme se Duchem také řídit. Nehledejme prázdnou slávu, nebuďme jeden k druhému vyzývaví, nezáviďme jeden druhému. (Gal 5, 14-26)


Zamyšlení nad Písmem svatým

Všichni dobře víme, jak obtížní mohou být naši bližní, nevrlý soused, protivná příbuzná, ječivá spolupracovnice, užvaněný spolucestující. Ale i stálou péči vyžadující, a proto nás omezující, člen rodiny, který je přitom hodný člověk a máme ho rádi, se na životní cestě jaksi pronese a je jako těžké břemeno. Všechno je to pravda, ale zároveň je jasné, že své bližní potřebujeme. Vidíme to už v praktické rovině. Druhé lidi jednoduše potřebujeme ke svému životu.

Bližní potřebujeme ještě z dalšího důvodu, který nám slovem i příkladem ukázal sám Kristus. Bez bližních nemohli bychom Bohu projevit svou lásku. Bez bližních stávala by se dokonce i naše víra v Boha mrtvou, protože víra žije skutky, a ty se obracejí k bližním. Chceme-li žít, musíme milovat a k lásce nestačí něco, potřebujeme k ní někoho.

Úryvky, které jsme si přečetli, nám předně ukazují, že láska, kterou nám Kristus ukázal, spočívá ve službě. Možná bychom se měli zamyslet nad tím, proč je nám naše práce v zaměstnání a mnoho prací v domácnosti tak na obtíž. Není to proto, že jsme nepochopili, že služba je projevem lásky a ta unese její tíži.

Zamýšlet se můžeme také nad tím, že láska, ale také neláska, přinášejí určité plody. Apoštol Pavel staví do opozice život podle těla a život podle ducha. Není to na jedné straně život čistě tělesný a na druhé nějaký život beztělesný. Obojí přináší plody, které ovlivňují jak život těla, tak život ducha. V opozici je totiž život bez lásky a život milujících. Pro osobní zpytování tu vyvstává otázka, do jaké míry vyplývá situace, v níž žiji, z mého jednání. Jinými slovy: nejsou mnohé věci, na které si stěžuji, plodem mé malé lásky? Víme přece, že vrcholným projevem lásky je odpustit.


Čtení z myšlenek Benedikta XVI.

Dnes se křesťanství nezřídka vyčítá, že se v minulosti stavělo negativně k tělesnosti. Tendence tohoto typu opravdu existovaly. Jenomže vynášení těla, jak jsme toho svědky dnes, je mylné. Erós degradovaný na čirý "sex" se stává zbožím, obyčejnou "věcí", již lze kupovat a prodávat, ba dokonce člověk sám se tak stává zbožím. Tohle však rozhodně není člověkovo velké "ano" vůči svému vlastnímu tělu. Je tomu právě naopak, protože člověk nyní pohlíží na tělo a na sexualitu jako na pouze materiální složku sebe samého, podle toho se s tělem také nakládá, když se vypočítavě zneužívá. Člověk tělo nevnímá jako oblast své svobody, nýbrž jako něco, co se svým způsobem snaží učinit příjemným a nevinným. Ve skutečnosti jsme svědky degradace lidského těla… protože je odsunuto do čistě biologické oblasti. (Deus caritas est, č. 5)

Podle mínění Friedricha Nietzscheho dalo křesťanství erótu vypít jed, který sice nezpůsobil jeho smrt, ale degradoval jej na pouhou neřest. Uvedeným způsobem vyjadřoval německý filosof názor, který byl velmi rozšířený: Nečiní snad církev prostřednictvím svých přikázání a zákazů pro nás hořkým to, co je nejkrásnější záležitostí života? (Deus caritas est, č. 3)

Je tomu ale opravdu tak? … Řekové, bezpochyby podobně jako ostatní kultury, vnímali erós především jako opojení, jako přemožení rozumu "božským blouzněním", které člověka vytrhuje z omezenosti jeho vlastní existence a které lidské bytosti, vzrušené působením božské síly, dává okoušet nejvyšší míru blaženosti… Erós tedy byl slaven jako božská síla, jako sjednocení s božstvím.

Proti zmíněné formě náboženství, která se jako nesmírně silné pokušení staví do protikladu k víře v jediného Boha, Starý zákon vystoupil s maximální rázností a potíral ji jako náboženskou zvrhlost. To ale rozhodně neznamenalo zavržení erótu jako takového, nýbrž vyhlášení války proti jeho ničivému znetvoření. Falešné zbožštění erótu, k němuž zde dochází, jej připravuje o jeho důstojnost, činí jej nelidským. S nevěstkami, které mají umožnit božské opojení, se totiž nejedná jako s lidskými bytostmi a osobami, protože slouží pouze jako nástroje probouzející "božské poblouznění." Ony ve skutečnosti nejsou bohyněmi, nýbrž zneužívanými lidskými osobami. Z uvedeného důvodu platí, že opojný a nedisciplinovaný erós není výstupem, "extází" směrem k božství, nýbrž pádem a degradací člověka. Z toho vyplývá, že erós potřebuje kázeň a očištění, aby obdařoval člověka ne chvilkovým potěšením, ale určitou předchutí vrcholu existence a oné blaženosti, k níž tíhne celá naše bytost. (Deus caritas est, č. 4)


Zamyšlení nad četbou

V encyklice Deus caritas est věnuje Svatý otec hodně místa tomu, co dnes útočí na lidskou důstojnost a ohrožuje především děti a mládež. Kult ničím nekorigované sexuality přináší mnoho neštěstí. Mohlo by se zdát, že největším je ohrožení virem HIV – to vede k nevyléčitelné nemoci a zlé smrti. Skrytější nebezpečí jsou ale neméně vážná. Pohled na mladé lidi, kteří nikdy nedojdou k vrcholům, které jsou dostupné jen tehdy, je-li tělesné sepětí muže a ženy neseno duchovní silou, a nepoznají čarovně oduševnělé zahrady lásky, je skličující. Nejhorším důsledkem kultu nevázaného sexu je však degradace člověka, jeho posunutí na úroveň pudově jednajících zvířat.

Problém dovedeme dobře popsat. Ale nevíme si rady, jak žít uprostřed pornograficky nakažené společnosti se všemi těmi plakáty, reklamami, neustálými oplzlými narážkami atd. A hlavně, jak vychovávat a chránit děti v tomto ovzduší?

Není a nebude to lehké, ale nejsme ani bez pomoci, ani bez prostředků, jak se bránit. Dětem od nejútlejšího věku můžeme ukazovat, co je čisté a krásné, a vštípit jim nechuť k tomu, co je nečisté a ohavné. Můžeme pevně zavřít dveře domova před vším, co nám v této věci vadí. A hlavně se můžeme utíkat pod ochranu té, která je Panna mocná, Panna čistá a Pomocnice křesťanů.




© Česká biskupská konference | © Design, redakční systém Navi4D: WebDesignum.cz 2009 | | RSS