Návštěva papeže Benedikta XVI. v České republice - Praha, Stará Boleslav, BrnoNávštěva papeže Benedikta XVI. v České republice - Praha, Stará Boleslav, Brno

Hlavní menu:

 
14.09.2009, kategorie: Příprava

Novéna: Den 7

14. září
(foto Antonín Forbelský)

Připojit se ke společné modlitbě novény můžete také na vlnách Radia Proglas, a to každý den v rámci modlitby Anděl Páně ve 12:00 hodin.

Dnes je svátek Povýšení svatého Kříže. Kříž, kterému se klaníme, je pro mnohé naše současníky nepřijatelný a děsivý. My o tomto symbolu křesťanství víme, že jistě říká: "Nic podobného se nesmí opakovat!" Říká nám však i to, že je nejvyšším projevem Boží lásky k nám. Jím jsme byli zachráněni, jím jsme provždy chráněni, jím jako měřidlem lásky bude poměřován každý člověk. Tento svátek je mimořádně příhodným zarámováním našich dnešních úvah.


Struktura modlitby

Ráno

*** Znamení kříže: Ve jménu Otce…

*** Modlitba 1

** Modlitba 2

** Otče náš… Zdrávas Maria…

Poledne

*** Modlitba 1

** Otče náš… Zdrávas Maria…

Mezi dnem

** Otče náš… Zdrávas Maria…

** Četba Písma svatého

** Zamyšlení nad Písmem svatým

* Čtení z myšlenek Benedikta XVI.

* Zamyšlení nad četbou

** Modlitba 2

** Modlitba 5

** Sláva Otci…

Večer

*** Znamení kříže: Ve jménu Otce…

*** Modlitba 1

** Otče náš… Zdrávas Maria…

* Litanie – přímluvy

** Modlitba 2

** Sláva Otci…


Četba Písma svatého

V ten čas řekl Ježíš svým učedníkům: "Jestliže mě milujete, budete zachovávat má přikázání. A já budu prosit Otce, a dá vám jiného Utěšitele, aby zůstal s vámi navždycky: Ducha Pravdy. Svět ho nemůže přijmout, protože ho nevidí a nezná. Vy ho poznáte, protože bude přebývat u vás a bude ve vás. Nenechám vás tu jako sirotky, zase se k vám vrátím. Za krátký čas mě svět už neuvidí, ale vy mě opět uvidíte, protože já jsem živ a také vy budete živi. V onen den pochopíte, že já jsem ve svém Otci a vy ve mně jako já ve vás. Kdo má moje přikázání a zachovává je, ten mě miluje, a kdo mě miluje, toho bude milovat můj Otec, a i já ho budu milovat a projevím se mu." Řekl mu Jidáš, ne ten Iškariotský: "Pane, jak to, že se chceš zjevit nám a ne světu?" Ježíš odpověděl: "Miluje-li mne kdo, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat a přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek. Kdo mě nemiluje, nezachovává moje slova. A přece slova, která slyšíte, to nejsou moje slova, ale slova Otce, který mě poslal. Toto jsem k vám mluvil, dokud ještě zůstávám s vámi. Utěšitel pak, Duch Svatý, kterého Otec pošle v mém jménu, ten vás poučí o všem a připomene vám všechno, co jsem vám řekl." (Jan 14, 15-26)

Tím bude oslaven můj Otec, když ponesete hojné ovoce a budete mými učedníky. Jako si Otec zamiloval mne, tak jsem si já zamiloval vás. Zůstaňte v mé lásce. Zachováte-li má přikázání, zůstanete v mé lásce, jako já zachovávám přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce. To jsem vám pověděl, aby moje radost byla ve vás a vaše radost aby byla plná. To je mé přikázání, abyste se milovali navzájem, jako jsem já miloval vás. Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele. Vy jste moji přátelé, činíte-li, co vám přikazuji. Už vás nenazývám služebníky, protože služebník neví, co činí jeho pán. Nazval jsem vás přáteli, neboť jsem vám dal poznat všechno, co jsem slyšel od svého Otce. Ne vy jste vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás a ustanovil jsem vás, abyste šli a nesli ovoce a vaše ovoce aby zůstalo; a Otec vám dá, oč byste ho prosili v mém jménu. To vám přikazuji, abyste jeden druhého milovali. Nenávidí-li vás svět, vězte, že mě nenáviděl dříve než vás. (Jan 15, 8-18)


Zamyšlení nad Písmem svatým

Povšimněme si dobře, kolikrát Kristus v té noci, kdy se za nás vydal, kladl apoštolům na srdce, že láska k Bohu spočívá v tom, že zachováme jeho přikázání. Připomeňme si, že jde o řeč při večeři, při níž Kristus ustanovil svátost Eucharistie jako novou smlouvu, potvrzenou jeho Tělem a Krví. Připomeňme i to, že když Kristus mluvil o starém Zákoně, řekl výslovně, že ho nepřišel zrušit, ale naplnit a že v něm nemůže být změněna ani čárka. (Mt 5, 17-18) Z toho všeho jasně vyplývá, že už Starý Zákon a samozřejmě Nový Zákon jsou vazbou lásky. Jde o smlouvu, v níž Bůh z lásky k lidem nabízí lidem ochranu, záchranu i život v plnosti. Víme, kam až šel při plnění této smlouvy. Až k tomu, že vydal svého jednorozeného Syna a ten za nás zemřel. Tuto smlouvu již v jejím znění daném na Sinaji podmiňuje tím, že budeme zachovávat jeho příkazy. Jestliže smlouvu s Bohem přijmeme, zavazujeme se ty příkazy zachovávat. Smlouva, kterou nám Bůh nabízí, je nabídka jeho nekonečné lásky. Odpovědí na nabídku lásky může být jedině naše láska k němu. Zachovávání přikázání je projevem této lásky. Boží přikázání neplníme tak jako sluha nebo dokonce otrok plní rozkazy svého pána ve strachu, že bude zbit, když neodvede svou práci. Bůh nechce, abychom ho zachmuřeně poslouchali, chce, abychom ho svobodně milovali. Proto také Kristus na otázku, co je největší přikázání, odpověděl, že je to milovat Boha z celého srdce. Z téhož důvodu už k apoštolům i k nám nemluví jako ke služebníkům, ale oslovuje nás jako přátele.

Možná bychom si v tomto světle měli položit otázku, jaký je náš vztah k Desateru a velkému přikázání lásky. Milujeme Boha opravdu tak, že nám to vždy usnadní správné řešení životních situací? Nejsme (alespoň občas) jako děti, které sice udělají, co jim rodiče nařídí, ale jsou na ně rozhněvané? Je pro nás Desatero zákonem těžkým a omezujícím, nebo je pro nás lehkým břemenem, ba co víc silou a oporou? Je-li pro nás těžké, měli bychom se ptát, do čeho jsme se to zamilovali tak, že přestáváme milovat Boha.


Čtení z myšlenek Benedikta XVI.

Skutečná novost Nového zákona nespočívá v nových myšlenkách, nýbrž v samotné postavě Krista, jenž slovům propůjčuje tělo a krev, což je naprosto neslýchaný realismus. Již ve Starém zákoně biblická novost nespočívá prostě v abstraktních pojmech, nýbrž v nepředvídatelném a v jistém slova smyslu neslýchaném jednání Božím. Toto Boží působení nyní dostává svou dramatickou podobu na základě skutečnosti, že v Ježíši Kristu se Bůh sám vydává hledat "zatoulanou ovci", tedy trpící a ztracené lidství. Když Ježíš ve svém podobenství hovoří o pastýři, který se vypravil za ztracenou ovcí, o ženě, která hledá ztracený peníz, o otci, jenž vychází v ústrety marnotratnému synovi a objímá ho, pak to nejsou pouze slova, protože to vše představuje výklad jeho vlastního bytí a konání. V jeho smrti na kříži se naplňuje ono obrácení se Boha proti sobě samému, v němž se on sám daruje, aby znovu pozvedl člověka a zachránil ho. Je to láska ve své nejradikálnější podobě. Pohled upřený na Kristův probodený bok, o němž hovoří Jan (Když přišli k Ježíšovi, viděli, že už je mrtev; nepřerazili mu proto kosti, ale jeden z vojáků mu kopím probodl bok, a hned vyšla krev a voda. Jan 19,37), v sobě zahrnuje to, co se stalo výchozím bodem tohoto okružního listu: Bůh je láska. (1 Jan 4,8) Právě tam je možno uvedenou pravdu nazírat. Na tomto základě je tudíž třeba definovat, co je to vlastně láska. (Deus caritas est, č. 12)


Zamyšlení nad četbou

Ve své první encyklice Deus caritas est ("Bůh je láska") ze dne 25. prosince 2005 se Svatý otec zabývá slovem a pojmem Láska. V pasáži, kterou jsme vybrali pro naše zamyšlení, ukazuje, že ani láska k Bohu není jen nějakou ideální, duchovní láskou. Naopak, i ta je něčím zcela konkrétním, hmatatelným, co jako tělesní lidé můžeme zakoušet a prožívat. Upozorňuje nás na to, že Bůh ve své nevýslovné lásce chce žít se svým milovaným partnerem, kterým je celé lidské pokolení, v opravdové lásce, a proto své lásce dá podobu člověku známou a jeho schopnostem přiměřenou. Skloní se k člověku až do hlubokosti smrti a pozvedne ho až ke svému nebeskému trůnu. Právě skrze zázrak vtělení, smrti a následného zmrtvýchvstání nám otevřel nový život. Skrze sdílení lidského těla nám umožnil sdílet s ním Božího Ducha. Nový život, o němž uvažujeme, je nám dán tím, že Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha Svatého, který nám byl dán (Řím 5, 5) To, nad čím se máme při četbě daného úryvku zamyslet, je otázka, zda náš náboženský život je opravdu novým životem. Bylo by dost hrozné, kdyby naše křesťanství bylo něco jen jako prázdná okrasa přidaná ke "starému" životu bez Boha.




© Česká biskupská konference | © Design, redakční systém Navi4D: WebDesignum.cz 2009 | | RSS