Návštěva papeže Benedikta XVI. v České republice - Praha, Stará Boleslav, BrnoNávštěva papeže Benedikta XVI. v České republice - Praha, Stará Boleslav, Brno

Hlavní menu:

 
13.09.2009, kategorie: Příprava

Novéna: Den 6

13. září
(foto Antonín Forbelský)

Připojit se ke společné modlitbě novény můžete také na vlnách Radia Proglas, a to každý den v rámci modlitby Anděl Páně ve 12:00 hodin.

Dnes slavíme neděli, den Páně.


Struktura modlitby

Ráno

*** Znamení kříže: Ve jménu Otce…

*** Modlitba 1

** Modlitba 2

** Otče náš… Zdrávas Maria…

Poledne

*** Modlitba 1

** Otče náš… Zdrávas Maria…

Mezi dnem

** Otče náš… Zdrávas Maria…

** Četba Písma svatého

** Zamyšlení nad Písmem svatým

* Čtení z myšlenek Benedikta XVI.

* Zamyšlení nad četbou

** Modlitba 2

** Modlitba 3

** Sláva Otci…

Večer

*** Znamení kříže: Ve jménu Otce…

*** Modlitba 1

** Otče náš… Zdrávas Maria…

* Litanie – přímluvy

** Modlitba 2

** Sláva Otci…


Četba Písma svatého

Až přijde Syn člověka ve své slávě a všichni andělé s ním, posadí se na trůnu své slávy; a budou před něho shromážděny všechny národy. I oddělí jedny od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů, ovce postaví po pravici a kozly po levici. Tehdy řekne král těm po pravici: "Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království, které je vám připraveno od založení světa. Neboť jsem hladověl, a dali jste mi jíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít, byl jsem na cestách a ujali jste se mne, byl jsem nahý, a oblékli jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste za mnou." Tu mu ti spravedliví odpovědí: "Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a nasytili jsme tě, nebo žíznivého, a dali jsme ti pít? Kdy jsme tě viděli jako pocestného, a ujali jsme se tě, nebo nahého a oblékli jsme tě? Kdy jsme tě viděli nemocného nebo ve vězení, a přišli jsme za tebou?" Král odpoví a řekne jim: "Amen, pravím vám, cokoli jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili." Potom řekne těm na levici: "Jděte ode mne, prokletí, do věčného ohně, připraveného ďáblu a jeho andělům! Hladověl jsem, a nedali jste mi jíst, žíznil jsem, a nedali jste mi pít, byl jsem na cestách, a neujali jste se mne, byl jsem nahý, a neoblékli jste mě, byl jsem nemocen a ve vězení, a nenavštívili jste mě." Tehdy odpoví i oni: "Pane, kdy jsme tě viděli hladového, žíznivého, pocestného, nahého, nemocného nebo ve vězení, a neposloužili jsme ti?" On jim odpoví: "Amen, pravím vám, cokoli jste neučinili jednomu z těchto nepatrných, ani mě jste neučinili." A půjdou do věčných muk, ale spravedliví do věčného života. (Mt 25, 31-46)


Zamyšlení nad Písmem svatým

Často si klademe otázky o budoucnosti, ale zapomínáme na to, že budoucnost začíná teď. Budoucnost je založena na přítomnosti. Budoucnost se nám nejednou zdá až hrozivá, říkáme, že už se musí něco stát. Říkáme to vždy proto, že vidíme, jak nedobrá a nebezpečná je naše současná situace. Ve chvílích, kdy naopak v současnosti vidíme, že se něco zlepšuje či zklidňuje, máme naději a do budoucnosti hledíme s větší odvahou. Tak se radujeme nebo obáváme, když se realisticky zamýšlíme nad tím, co lze rozumně předpokládat jako nejbližší vývoj, odhadujeme důsledky svého jednání, které nás přivedlo do dnešní situace. Občas se v poslední chvíli rozhodneme takřka nezadržitelný chod událostí zvrátit, zarazíme se a vydáme se jiným směrem. Případy, kdy si celá společnost uvědomila hrozící nebezpečí a obrátila se, známe i z Bible. Tak jednali lidé v Ninive po kázání Jonášově. Ono "Snad se Bůh usmíří a odpustí nám" (Jon 3, 19) je klíčem k naději. Naděje přichází vždy, když jsme obráceni k Bohu.

Včera jsme ovšem uvažovali o naději s tím, že nejde o cosi dohlédnutelného. Byli jsme zahleděni do věčnosti. I při tom pohledu jsme ovšem nuceni přemýšlet o své současnosti. Z dnešního úryvku Písma svatého se totiž od samotného Krista dozvídáme něco podstatného o budoucnosti vůbec. Dozvídáme se, jaké bude kritérium Božího soudu na konci času. Je neobyčejně jasné. Spásy, záchrany v onen soudný den, se dostane těm, kdo konali dobro, žili láskou. Právě oni jsou totiž obráceni k Bohu, který nás oslovuje potřebami bližních. I zde je naše budoucnost, definitivně radostná nebo děsivá, dána naší přítomností. Nejde o to, že by nám někdo hrozil peklem, jsme pouze upozorněni, že je bohužel možné, abychom ho v malém působili svým bližním a nakonec ve velkém do něho zapadli sami.


Čtení z myšlenek Benedikta XVI.

Ježíš k našemu napomenutí předkládá v podobenství o boháči a chudém Lazarovi (srv. Lk 16,19-31) obraz duše, která byla zpustošena svévolí a hýřivým způsobem života a která sama vytvořila propast, nedovolující přístup k chuďasovi: propast uzavření se jen do materiálních požitků, propast úplného zapomenutí na druhého, propast neschopnosti milovat, to vše proměněné v žíznivou vyprahlost, bohužel již nenapravitelnou. (Spe salvi, č. 44)

Lidská životní rozhodnutí se smrtí stávají definitivními – a tento život najednou stane před soudcem. Volba, která se postupně utvářela během celého lidského života, může mít různé formy. Mohou být lidé, kteří v sobě zcela zničili vůli k pravdě a připravenost k lásce. Nebo lidé, v nichž se vše stalo lží; lidé, kteří žili nenávistí a lásku v sobě zcela zašlapali. Je to jistě děsivá vidina, nicméně historie nás úděsným způsobem poučuje, že na celé řadě postav můžeme tyto a podobné rysy nalézat. Na takových lidech bychom nenašli nic, co by šlo uzdravit, dobro zde bylo definitivně zničeno; to je to, čemu říkáme peklo. Na druhé straně mohou být osoby ryzí, které se nechaly zcela prostoupit Bohem, takže jsou otevřeny bližnímu, tedy osoby, jejichž celé bytí je společenstvím s Bohem zcela určené a v putování k Bohu se jen naplňuje to, čím jsou již nyní. (Spe salvi, č. 45)

Ve většině případů – tak smíme předpokládat – v hloubi lidské bytosti zůstává poslední, vnitřní otevřenost pravdě, lásce i Bohu. Je ale v konkrétních životních rozhodnutích překrývána stále novými kompromisy se zlem – a tak mnoho špíny zakrývá čistotu. Žízeň po této čistotě však stále zůstává a stále ještě se ze vší té nízkosti vynořuje a zůstává v duši přítomná. Co se bude dít s těmito lidmi, až předstoupí před soudce. Stanou se najednou všechny nečistoty, které během života nahromadili, zcela nedůležitými? … Sv. Pavel tvrdí o křesťanské existenci, že je vystavěna na jednom společném základě: Ježíši Kristu. Tento základ je natolik pevný, že je schopen odolávat, … a říká: Když někdo dále staví na tomto základě (a přidává) zlato, stříbro, drahé kameny – (nebo) dříví, seno, slámu, bude u každého jasné, co je to za dílo. Onen den to ukáže, protože se zjeví v ohni, a právě oheň vyzkouší, jaké je dílo každého člověka. Když něčí dílo, které tak nadstavil, přetrvá, dostane svou odměnu. Když však někomu jeho dílo shoří, utrpí sice škodu, ale sám se zachrání, ovšem tak, jako (kdyby vyběhl) z ohně. (1 Kor 3, 12-15) (Spe salvi, č. 46)


Zamyšlení nad četbou

Z myšlenek, které jsme ocitovali z encykliky Spe salvi, poznáváme, jak o posledním soudu uvažuje Svatý otec. Připomíná nám, že Boží milosrdenství nezruší pravdu ani neodhodí spravedlnost. Zachrání nás však pro Krista, pokud ho ve víře přijmeme. Vědomí, že nás takto zachrání, nám jistě nedává možnost dělat cokoli a jednoduše se spoléhat na jeho pomoc. Dává nám ovšem tu velikou naději, že nás zachrání, i když pochybíme. To nám pak dává sílu k životním zápasům a vždy znovu nás to pozvedá. Hlas svědomí, vyznání hříšnosti a svátost smíření jsou darem, o němž bychom měli hodně přemýšlet.




© Česká biskupská konference | © Design, redakční systém Navi4D: WebDesignum.cz 2009 | | RSS