Návštěva papeže Benedikta XVI. v České republice - Praha, Stará Boleslav, BrnoNávštěva papeže Benedikta XVI. v České republice - Praha, Stará Boleslav, Brno

Hlavní menu:

 
11.09.2009, kategorie: Příprava

Novéna: Den 4

11. září
(foto Antonín Forbelský)

Připojit se ke společné modlitbě novény můžete také na vlnách Radia Proglas, a to každý den v rámci modlitby Anděl Páně ve 12:00 hodin.

Struktura modlitby

Ráno

*** Znamení kříže: Ve jménu Otce…

*** Modlitba 1

** Modlitba 2

** Otče náš… Zdrávas Maria…

Poledne

*** Modlitba 1

** Otče náš… Zdrávas Maria…

Mezi dnem

** Otče náš… Zdrávas Maria…

** Četba Písma svatého

** Zamyšlení nad Písmem svatým

* Čtení z myšlenek Benedikta XVI.

* Zamyšlení nad četbou

** Modlitba 2

** Modlitba 3

** Sláva Otci…

Večer

*** Znamení kříže: Ve jménu Otce…

*** Modlitba 1

** Otče náš… Zdrávas Maria…

* Litanie – přímluvy

** Modlitba 2

** Sláva Otci…


Četba Písma svatého

V ten čas určil Pán ještě jiných dvaasedmdesát, poslal je před sebou dva a dva do všech měst a míst, kam chtěl sám přijít, a řekl jim: "Žeň je sice hojná, ale dělníků málo. Proste tedy Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň. Jděte! Hle, posílám vás jako ovce mezi vlky. Nenoste měšec, ani mošnu, ani opánky. S nikým se cestou nepozdravujte. Když vejdete někam do domu, napřed řekněte: Pokoj tomuto domu! Bydlí-li tam člověk pokoji přístupný, spočine na něm pokoj, který jste mu přáli, jinak se vrátí k vám. V tom domě zůstaňte a klidně si vezměte, co vám nabídnou k jídlu a pití, protože dělník má právo na svou mzdu. Nepřecházejte z domu do domu! Když přijdete do některého města a přijmou vás tam, jezte, co vám předloží, uzdravujte tamější nemocné a říkejte jim: Přiblížilo se k vám Boží království!" (Lk 10, 1-9)

V ten čas řekl Ježíš svým učedníkům: "Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte tedy, vyučujte všechny národy a křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého; a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. Já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa." (Mt 28, 18-20)

Tak ať svítí vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a velebili vašeho Otce v nebesích. (Mt 5,16)


Zamyšlení nad Písmem svatým

Dar víry, o kterém jsme uvažovali včera, je příliš velký a krásný, abychom si ho mohli nechat sami pro sebe. Naplňuje nás také takovou radostí, že ji nelze utajit. V dějinách církve jsou sice údobí, kdy bylo třeba víru skrývat, ale sami jsme nedávno viděli, že to úplně nejde. Viděli jsme dokonce, že ti, kterým se to "povedlo", o víru přišli. Živá víra se v životě člověka nutně projevuje. Dvojím způsobem je také přibližována dalším lidem. Víra je jednak hlásána slovem, jednak skutky spravedlnosti a lásky. Mohli bychom snad i říct, že křesťan víru přináší v podobě pomocné, chápající lásky. Když je rozpoznán jako ten, kdo druhým přináší, co toužebně očekávají, vyzná a vysvětlí, že to nemá sám ze sebe, ale od Boha, kterému jsou už velmi blízko. V našem úryvku mají apoštolové nejprve uzdravovat a poté říkat, že se přiblížilo Boží království. Při rozeslání dvaasedmdesáti učedníků poslal Kristus své zvěstovatele do všech míst, která chtěl sám později navštívit. Před svým odchodem k Otci posílá apoštoly do celého světa.

Úryvky, které před námi leží, nám zcela konkrétně říkají tři věci. Prvou je, že víra v žádném případě není a nemůže být nějakou naší osobní záležitostí. Víra je svou podstatou věcí veřejnou. Žijeme uprostřed společnosti, patříme k ní a oslovujeme ji. Z toho plyne druhá věc. Je jistě dobře, když se vzájemně ve víře povzbuzujeme a utvrzujeme, ale nemůžeme a dokonce nesmíme o ní mluvit jen mezi sebou. Víra má být hlásána. To je výslovné Kristovo přání. Třetí věcí je, že se nemáme nijak děsit ani nemáme být zklamáni, když nás někdo nepřijme. Dělejme, co máme dělat. Hlásejme Evangelium, žijme příkladně a nikomu víru nevnucujme. Jak to kde a s kým dopadne, je Boží věc. My se opřeme o to, že Kristus je vždycky s námi a že ochrání náš vnitřní mír, i když nebudeme úspěšní.


Čtení z myšlenek Benedikta XVI.

Rodina je privilegovaným prostorem, kde se každá osoba učí dávat a přijímat lásku. (Valencie, 8.7.2006)

Víra není pouhým kulturním dědictvím. Je neustálým aktem milosti Boha, který člověka volá, právě tak jako aktem lidské svobody, která může Boží volání přijmout, nebo také nepřijmout. Přestože nikdo z nás nemůže dát odpověď namísto druhého, jsou křesťanští rodiče povoláni vydávat věrohodné svědectví své víry a křesťanské naděje. Mají jednat tak, aby Boží volání a radostná zvěst Kristova dospěly k jejich dětem v té největší zřejmosti a opravdovosti. Během let musí být tento Boží dar, který rodiče svým maličkým pomohli poznat, také s moudrostí a něhou pěstován, aby v nich rostla schopnost rozlišovat. Neustálým svědectvím manželské lásky rodičů, prožívaným a prostoupeným vírou, a s citlivou podporou křesťanského společenství se dětem usnadňuje osobní přístup k samotnému daru víry – jejím prostřednictvím pak odhalují hluboký smysl vlastní existence a cítí se přijímány. Křesťanská rodina předává víru tehdy, když rodiče učí své děti modlit se a modlí se spolu s nimi. (Valencie, 9.7.2006)


Zamyšlení nad četbou

Často dnes slyšíme, že náboženská výchova a předávání víry děti omezuje v jejich svobodné volbě. Až dítě doroste rozumu, samo se rozhodne. Rada neovlivňovat názorově malé děti je jednak nesmysl, jednak útok na víru a církev. Nesmysl je to proto, že by všichni, kdo jsou kolem malých dětí, museli být bez jakéhokoli názoru a chovat se tak, aby z jejich jednání k dětem nepronikl žádný morální impuls. To je pochopitelně nemožné.

Věřící křesťan by podle tohoto požadavku ochrany svobody jeho vlastních dětí nesměl svou víru nijak projevit a dokonce by ji ani neměl mít. Proto je tato rada proti víře a církvi. Je proti nim také proto, že nebude-li dítě vychováváno křesťansky, přijme jiný, často velmi nebezpečný a nesprávný, způsob života. Neovlivňovat tedy znamená nechat dítě napospas jiným ovlivněním.

Potřebu předávání víry v rodinách připomněl papež Benedikt XVI. při promluvě na Světovém shromáždění rodin. Vyzýval k pečlivé výchově, tj. poučování dětí. Měli bychom si při tom uvědomit, že rodiče a prarodiče se právě výchovou dětí a vnuků podílejí na učitelském poslání Kristově. Sv. otec upozornil také na jistě známou věc, že rodina je vlastně prvním světem dítěte a že je pro děti zásadní, zda se narodí do oblasti Božího království nebo do rodiny, kde panují hádky, nepořádek, zloba a následně strach. Zamysleme se proto nad atmosférou své vlastní rodiny a poměřujme ji s příkladem rodinného života a péče o děti, jaký nám nechala např. sv. Zdislava, rodiče Panny Marie a v nejvyšší míře Svatá rodina, místo dětství Ježíše Krista.




© Česká biskupská konference | © Design, redakční systém Navi4D: WebDesignum.cz 2009 | | RSS